„Prolhaný člověk je chycen dříve než kulhavý,“ takto to alespoň tvrdí španělské lidové rčení, které bychom připodobnili k českému přísloví „Lež má krátké nohy.“ Lidskou lež lze bez nadsázky považovat za jeden z nejničivějších virů, který kdy lidstvo vyvinulo. A právě sociální sítě se pro takovýto druh viru zdají býti přímo ideálním hostitelem. Hlavní příčinou šíření lži však nadále zůstává lidská hloupost, vlastnost natolik příznačná, která doprovází lidskou společnost již od počátku jejího vzniku.
Právě značnému technologickému pokroku, který lidstvo dosud zaznamenalo a který nás pomalu ale jistě pohlcuje, se původně připisovala příčina šíření nepravdivých informací. Tato teorie se však jeví jako produkt vzešlý ze současného světového trendu, jakým je rostoucí městská urbanizace. Pomyslní roboti v podobě jednotlivých příslušníků lidské rasy se však vyznačují jistým druhem multiplikačního efektu podílejícího se na šíření jak pravdivých, tak i nepravdivých zpráv. Vinu v tomto případě nesou sami uživatelé, kteří dnes využívají sociální sítě jako v minulosti kteroukoli jinou věc, ovšem s notnou dávkou předsudků, nevědomosti a zaslepenosti.
Jeden z nejškodlivějších efektů sociálních sítí pak nese název echo chamber, neboli odhlučněná místnost. Lidé čtou pouze to, co jim doporučí jejich přátelé na Facebooku či Twitteru, potažmo jejich fanoušci na Instagramu, čímž se dovídají pouze zprávy z oblastí, které odpovídají jejich předsudkům. Tráví tudíž dny nasloucháním svému vlastnímu hlasu a nejsou schopni naklonit hlavu do příslušného rohu, aby si vyslechli názor druhého člověka, který se nachází mimo pomyslnou místnost. Tento efekt tedy přispívá k virální povaze lži. Hlavní příčina se však ukrývá v lidské hlouposti, proti které je třeba směřovat největší část našeho úsilí, čímž alespoň částečně omezíme její dopady.